Mýty a legendy: Vikingovia 2.

Ctyri krátké príbehy

Fenrirovi synové - Toho rána mladý Bjorn znepokojene pozoroval oblohu. Spatril dva ohromné mraky ve tvaru cerných vlku, jak chtejí sežrat slunce a mesíc. Bjorn, jako všichni Vikingové, vedel, že je to špatné znamení. Vecer pred spaním slyšel, že se poté, co bohové zajali Fenrira, narodila vlcata. Byli to synové Fenrira a bohyne. Stali se z nich dospelí zuriví a odvážní vlci, kterí neúnavne bloumali oblohou a pronásledovali hvezdy. V jednu chvíli si Bjorn myslel, že vlcí mrak pohltí slunce do své tlamy a navždy ho spolkne. Strašne se bál, protože byslunce zešedlo jako v místech, kde je vecná zima, a naplnilo se vírícím snehem. Byla by to všeobecná katastrofa! Naštestí kolem poledne slunce zrychlilo svuj beh. Vzdalovalo se od velkého cerného vlka a neustále svítilo. Uklidnený Bjorn pokracoval v ceste.

Aegiruv kotlik - V Aegirove podmorském paláci nebylo možné zažehnout ohen a posvítit si. Zlato z vraku lodí však vydávalo trpytivé svetlo. V pokladech, které Aegir vlastnil, byl kouzelný kotlík, v nemž zhotovil bájecný nápoj pro bohy. Nápoj z piva a medoviny byl namíchánpodle tajného receptu a rychle uklidnoval všechny hodovníky. Uvádel do mírné otupelosti. Bohové k Aegirovi chodili rádi, protože zde byli vždy dobre prijati. Thor a Odin se techto hostin pravidelne úcastnili. Zpívalo se a vyprávely príbehy, dokud všichni neusnuli hlubokým spánkem.

Njordovy nohy - Obryne Skadi se pevne rozhodla pomstít smrt svého otce, zabitého v boji s bohy. Vzala si prilbu a zbrane a došla k obydli bohu. Bohové chteli predejít nové válce, nabídli jí proto náhradu. Muže si mezi nimi vybrat ženicha. Pri výberu však smí videt pouze jejich nohy. Bohové se tedy shromáždili za zástenou, zpoza níž jim vycnívaly pouze nohy. Skadi neváhala a vybrala si toho, kdo mel nohy nejhezcí. Jako mnoho žen snila o tom provdat se za hezkého a milého Baldera. Jaké bylo její zklamání, když zjistila, že ukázala na starého Njorda, boha more. Skadi a Njord se vzali, ale zbytek života strávili v hádkách.

Velký jedlík - Na ceste do zeme obru ohne se Loki a Thor zastavili u jednoho kouzelníka. Loki se vsadil, že vykoná hrdinský cin. Chtel se stát nejvetším jedlíkem na svete. Kouzelník proti nemu postavil obra Logiho. Prinesli jim obrovskou mísu plnou jídla a oba protivníci se usadili každý z jedné strany. Zpocátku obr jedl pomaleji než Loki, ale nakonec všechno polykal cím dál tím rychleji, snedl i kosti a cást mísy. Loki prohrál, protože zapomnel, že Logi zosobnuje plameny, jejichž žravost vzrustá tím, jak jsou živeny.

Thor a hlubinný had - Od svého detství Thor zurive nenávidel veškeré nestvury, zvlášt obrovského hada, který se skrýval na dne oceánu. Telo tohoto strašlivého hada, pokryté šupinami, obepínalo celou zemi a mnoho lodí už kvuli nemu ztroskotalo. Zrídkakdy se objevoval behem dne, ale jen se v hlubine trochu pohnul, vyvolal bourlivé vlnobití. Mladý Thor se rozhodl škodlivého tvora, který mel na svedomí životy tisícu námorníku, zneškodnit. S tímto odhodláním odešel na kraj sveta, kam se lidé i bohové težko dostávají. Žije zde národ obrích rybáru, kterí znají dobre hadovy zvyky. Po dlouhém dohadování se jeden z obruzvaný Hymir uvolil vzít Thora na lodku. Avšak pochyboval o nem a neduveroval mu, protože mu mladý muž pripadal dost slabý. Thor se nenechal odradit a zeptal se, jakou návnadu si má na tento neobvyklý lov pripravit. Když mu Hymir nechtel odpovedet, Thor seuž dál nevyptával. Zmocnil se bohova vola, naráz mu odrízl hlavu a vzal si ji do lodky. Hymir byl podešen vyhlídkou, že se setká s obludou, neveril loveckým schopnostem mladého muže. Nicméne mu ukázal místo, kde casto voda vre a kde se hlubinný had rád prochází. Thor se bez zvláštního úsilí oprel do vesel a doplul na urcené místo. Na obrovský kovový hák, pripevnený na pevném lane, nasadil volskou hlavu. Návnadu vhodil do vody a trpelive cekal jako nejaký rybár s udicí. Obr byl vydešený z toho, co se bude dít, a chtel se hned vrátit do prístavu. Thor však o tom nechtel nic slyšet. Najednou se lano napjalo a kolem lodky, která tancila jako splávek, se zacaly tvorit vzdouvající se vlny. Thor zustal klidný, mocne zatáhl za udici a z vody se vynorila strašlivá hlava. Tak strašná, že se na ni obr neodvážil ani podívat. Thor se z krásného úlovku radoval a napjal všechny svaly. Ješte nebyl dospelý, ale už mel obrovskou silu. Had s hákem zaseknutým do jazyka pochopil, co ho ohrožuje. Svinul své telo kolem podmorských skalisek a zatáhl. Thor stál v lodce a myslel si, že se mu paže roztrhnou. Obe dlane, bolestive poranené od lana, se už dotýkaly okraje lodky. V tu chvíli se ozval ohromný praskot. Thorovy nohy, zaprené vší silou, uklouzly po dne. Presto Thor držel odpornou netvorovu hlavu nad vodou. Had slábl, chrlil proudy jedu a z krvavých ocí mu šlehaly strašlivé blesky. Byl tak ohavný, že Hymir drkotající zubama v rohu lodky zpanikaril. Obr myslel jen na svou záchranu, zmocnil se sekyry a jednou ranou lano pretal. Thor upadl nazad a ve vzteku jenom spatril, jak had zmizel rychle ve vode. Thor se strašlive rozcílil a zacal trestat zbabelého obra, který ho pripravil o první hrdinský cin. I pres svou malou postavu obra tloukl rázne a pak ho nechal v lodce, unášené proudem. Aby se uklidnil, vrátil se na zem po morském dne pešky. Nekolik mesícu si obludný had lécil rány na tajném míste v nejvetších hlubinách oceánu. V živote se tak nebál a byl rozhodnut nenechat se už nikdy vlákat do tak strašné lécky. Beda Vikingum! Ješte dlouho bude strašit v oceánu a potápet lode.

Thoruv kocár - Blížila se boure. Chvení jasanových listu, težký vzduch, který se obtížne dýchal, a hlavne tlumené burácení. Viking Farald znal velmi dobre tato znamení, nemel nejmenší pochybnosti. Zakricel hned na svého mladého syna: "Bjorne! Thor prijíždí! Slyším ho. Zaved rychle zvírata do úkrytu." Bjorn pochopil. Na inkoustove zbarveném nebi uhánel tryskem po nebeské dráze Thoruv kocár. Rachot se neustále zvetšoval. Byl to urcite on, buh hromu, syn Odina a Zeme, stejne bojovný jako jeho otec. Ve velmi špatné nálade Thor brázdil nebesa sem a tam ve svém kocáru, taženém dvema bájnými kozly. Kudy projel, tam vypukla strašlivá boure. Bjorn mel jen cas ukrýt se do stáje. Celý se trásl vedle svých koní, pritisknutých jeden ke druhému, a nezbývalo mu než doufat, že se buh v jejich kraji nezdrží dlouho. Thor byl zrzavý obr s bujným plnovousem a neustále se potýkal se svými odvekými nepráteli, obry a nestvurami, ale zrídka s lidmi. Nebyl zlý, k ženám a detem, které ochranoval, se choval spíše prívetive. Bjorn to vedel, ale od otce se naucil, že buh hromu muže být i nebezpecný, aniž by chtel. Ovládal totiž blesk a vyvolával tornáda. Jeho hromový hlas, silnejší než boure, a burácivý smích už ochromily mnohé. Pouze šibalský Loki se jím nenechal zastrašit a casto mu provádel pekné kousky. Podle vetšiny Vikingu nemel obr žádné ctnosti. Oženil se s bohyní Sif se zlatými vlasy, ale byl milovníkem žen a lehce se zamilovával do jiných bohyn, jako napríklad do krásné Frey. Rád sedával u stolu a mel silnou náklonnost k pití, hlavne k pivu. Podobne jako jeho otec Odin, velmi rád se pouštel do nejtežších boju. V takovém prípade si upevnil kouzelný pás, jehož obrovská prezka zdvojnásobovala jeho silu, a vzal si strašlivou zbran. Zázracné kladivo, které ukoval trpaslík Sindri. Mohl s ním kdykoli hodit pravou rukou oblecenou do kovové rukavice. Kladivo preletelo celou oblohu rychlostí blesku a zasáhlo protivníka. Pak se poslušne do jeho ruky vrátilo. Thor ho hned mohl vyslat na jiného neprítele. Taková zbran mohla rozhodovat o osudech mnoha bitev a všichni obri i netvori, v jakémkoli množství, se ho obávali. Jako vetšina bohu bydlel Thor v Asgardu, ovšem ve zvláštním paláci s mnoha sály. Rád zval prátele na nekonecné a bujaré hostiny. Thor casto odjíždel z Asgardu a cestoval po svete. Rád se za nekoho prevlékal, aby nebyl k poznání. A tak navštevoval lidi nebo jiné bohy. Od prírody byl dobrý a uprímný, pred Lokim se však nemel na pozoru. Jednou za letní noci Loki využil toho, že Sif spí, a ukradl jí bohaté blondaté vlasy. Ráno Thora probudily výkriky a plác jeho holohlavé ženy. Ihned pochopil, odkud mohla tato kouzla pocházet, a trásl s Lokim jako se švestkou, aby se priznal a napravil svuj cin. Nebylo možné, aby Sif hned narostly nové vlasy, potrebovaly nekolik let, aby dosáhly své délky a lesku. Loki dostal nápad jít se poradit do zeme trpaslicích kováru. Po dlouhém dohadování dosáhl toho, že trpaslíci vyrobí za jednu noc nádherné zlaté vlasy. Když je druhý den prinesl Sif, hned usušila své slzy. Byla pyšná, že bude mít vlasy mnohem poddajnejší, jemnejší a hedvábnejší než ostatní ženy na svete. Tento zázrak vyvolal mezi bohynemi touhy i žárlivost, ale usmíril Lokiho s bohem hromu. Nejvetší Thorovi neprátelé byli obri ze zeme Thuru, s nimiž se casto potýkal, a obludná zvírata jako vlk Fenrir. Thor se už od mládí zameril na obrovského hlubinného hada a snažil se ho vypudit pryc z oceánu.

Thor a král obru - Bez svého kouzelného kladiva Thor nebyl skutecne tím, cím byl. Jednou vecer po hojném, možná príliš zapíjeném jídle Thor a jeho spolecníci upadli do hlubokého spánku. Mezitím se neznámý návštevník dostal do paláce, tajne se zmocnil vzácného kladiva a nepozorovane zmizel. Ráno, když bohové toto záhadné zmizení zjistili, nastal rozruch. Thor se hrozive, ale zbytecne rozcílil. Bylo rozhodnuto poverit prohnaného Lokiho pátráním. Loki si pod záminkou, že se bude rychle premistovat, pujcil od bohyne Frey krídla z labutího perí. Ve skutecnosti je moc nepotreboval, protože se mohl se svými kouzelnými botami dostat všude, ale chtel se bez námahy dopravit do nejvzdálenejších míst. Dozvedel se, že kladivo asi ukradl Thrym, král obru. Aby si to overil, létal tak dlouho nad rozlehlým lesem, až nakonec krále spatril. Sedel na pahorku jako na nejaké skále a splétal obojek pro své strašlivé psy. Thrym bez prutahu doznal, že kouzelné kladivo ukradl, a ješte dodal, že ho peclive ukryl osm stop pod zemí. I když to byl hrubián, predložil jim smelý návrh. Vrátí kladivo, pokud dostane výmenou krásnou ženu - samu bohyni Freyu. Loki byl zdešen, protože Freya, dcera boha oceánu, by k tomu nikdy nesvolila. Po bohyni lásky, nádherné a hrdé žene, která se casto odívala jen do náhrdelníku, prahli nejmocnejší bohové a pro její krásu ji obdivovali všichni muži. Jak se dalo predpokládat, rozhorcila se tak, že se málem zadusila a pretrhla svuj zlatý náhrdelník. Rázne odmítla žít po boku tvora tak odporného jako Thrym. Thor byl vzteky bez sebe a chtel znicit zemi obru. Loki uklidnoval jeho vzplanutí a pripomínal mu, že bez svého kouzelného kladiva sotva své protivníky premuže. Thor to uznal. Loki a buh Heimdall mu doporucili uchýlit se spíše ke lsti. Podarilo se jim nikoli bez nesnází presvedcit Thora, aby se prevlékl za ženu a odešel místo Frey na urcenou schuzku s obry. Thor se bál zesmešnení, ale uvolil se, když mu Loki slíbbil, že ho také doprovodí v prevlecení za ženu. Thorovi se to príliš nezamlouvalo, ale nakonec se k této komedii propujcil a ozdobil se manželcinými šperky. Vzal si lehký závoj, celenku, vycpal si hrud a peclive natáhl látku, aby trochu skryl svá široká ramena. Byla to obycejná lécka, ale jak byli Thrym a jeho muži nebezpecní, tak byli hloupí. Thor zapráhl své posvátné kozly, Loki rídil a spolecne odjeli do království obru. Po dlouhé ceste predstoupili pred Thryma ajeho obhroublou spolecnost. Krátce se seznámili a na privítanou jim obri nabídli neco k jídlu. Vyhladovelý Thor zapomnel na svou úlohu nevesty a jedl jako obvykle. Zhltnul celého vola, osm lososu, veškeré zákusky a vše zapil tremi sudy medoviny. Thrym se nad tím podivil. "Nikdy jsem nevidel mladou ženu s tak ostrými zuby a s tak desivou chutí k jídlu!" zahrmel neduverive. Thor se hned vzpamatoval a zmeneným hlasem odpovedel: "Freya nejedla už týden, chtela tolik videt Thrymuv palác!" Obr byl polichocen a nahnul se, aby svou snoubenku políbil. Udelal však hned krok zpátky pred Thorovým zdrcujícím pohledem. Nevesta ješte pred jakýmikoli duvernostmi žádala, aby si vymenili dárky. Thrym už s tím chtel skoncovat, a tak pred shromáždením vytáhl kouzelné kladivo. Thor rychlostí blesku strhl závoj, uchopil zbran, zneškodnil všechny obry a zboural palác. Pak bez meškání odjel za skutecnou Freyou.

Thor, kouzelník a prevozník - Za jedné tmavé noci se Thor a Loki dostali do hloubi neznámého lesa. Byl tak rozsáhlý, že se na sklonku dne museli uchýlit do podivné chýše. Vypadala jako jeskyne, do níž ústilo pet menších chodeb. Všude panovala tma, že ani nevideli její obrysy, ale nemeli na výber. Kolem pulnoci je probudilo strašlivé burácení. Ráno Thor s težkou hlavou zjistil, že je východ z jeskyne zahrazen hradbou z kuže. Vynaložil všechny své sny a cestu se mu podarilo prorazit. Pochopil, že hradba byla jen cíp kabátu jakéhosi obra. Ten spal jako zabitý a chrápal, což vyvolalo ono strašlivé burácení, které je probudilo. Thorse rozhlédl po úkrytu a rázem pochopil. Schovali se do obrovy rukavice položené na zemi. Thor, který se nikdy nikoho nebál, uchopil své kladivo a vší silou tloukl obra do hlavy. Obr si myslel, že ho obtežuje nejaká moucha, probudil se a spatril Thora a Lokiho. Po chvíli dohadování jim navrhl, že je zavede do podivuhodného zámku, uzavreného težkou mríží. Dostali se do obrovského sálu, kde na ne cekalo shromáždení obru. Nejvyšší obr se s Thorem nekolikrát vsadil. Musel vypít jedním douškem velký pohár piva. Thor vypil tolik piva, že by zaplnilo nekolik sudu, a presto hladina v poháru klesla sotva o palec. Dále mel zvednout cernou kocku, což vypadalo jako snadný úkol, ale nemohl jí odlepit tlapky od zeme. Na záver obr požadoval, aby Thor premohl vetchou starenu. Thor se jí zpocátku neodvážil ani dotknout, pak do ní strkal cím dál tím víc, ale nepodarilo se mu ji strhnout k zemi. Rozcilen obhroublým smíchem obru Thor zakricel: "Co je to za cáry?!" Obr se mu priznal, že je kouzelník. "Pohár s pivem je spojen s morem," vysvetloval. "Nemužeš ho tedy nikdy vypít. A kocka byla prevlecený hlubinný had. Není možné ho zvednout, protože obepíná celou zemi!" "A malá starena v cerném?" "Ve skutecnosti je to staroba sama. A nad stárím nikdy nikdo nezvítezil!" Thor si uvedomil, že byl oklamán, a namíril na obrovu hlavu své kladivo. Ješte než kladivo stacilo dosáhnout svého cíle, kouzelník i zámek zmizeli. Thor musel uznat svou porážku. Protentokrát! Na zpátecní ceste z této daleké a težké výpravy se utrmácený Thor dostal na breh zátoky. Chtel se rychle vrátit domu, ale v tomto míste bylo more široké a sotva dohlédl na protejší breh. Nebylo možné zde prejít bez lodky a Thor nemel ani sprežení, ani své skvelé kozly. Nemel nic, co by ho odlišovalo od obycejného vesnicana. Už se chystal záliv obejít, když se objevil starík na lodce. Urcite je to prevozník! "Hola, prevozníku! Mužeš me zavést na druhý breh?" kricel ze všech sil. Muž, jehož tvár byla cástecne zahalená do široké kapuce, mu sdelil, že se jmenuje Harbard. Hledel na Thora neduverive. V rozedraném odevu nevypadal buh príliš duveryhodne. "Mužeš mi aspon zaplatit?" Thor si uvedomil, že u sebe nemá peníze, žádnou zbran, ani nejakou cennou vec. Pouze zbytky jídla. "Prevez me a rozdelím se s tebou o svou ovesnou kaši a slede," navrhl nepresvedcive. "Jseš tulák a nicema! Jdi si svou cestou!" odpovedel mu Harbard podezírave. "Jsem buh Thor! Vracím se z výpravy do zeme obru. Jestli me prevezeš, štedre se ti pozdeji odmením!" Muž nechtel nic slyšet, ani když Thor vyjmenovával jména svých prátel bohu. Naopak, stále více tímto podivným pocestným pohrdal. "Jseš jen zlodej koní! Jdi si tedy pešky!" rekl a rychle se s lodkou vzdaloval od brehu. Thor se marne bránil, starík už byl na širém mori. Ramena prevozníka, který stále schovával svou tvár pod kapucí, se natrásala bláznivým smíchem. Jeho jediné oko jiskrilo škodolibostí, protože Harbard nebyl nikdo jiný než sám Odin.

Strážce duhy - Aby se bohové dostali lehce do svého království, dali vystavet Bifrost, stálou duhu, po níž se mohli dostat prímo ze zeme k hlavní bráne paláce. Po jediném oblouku. Bohové také ucinili opatrení, aby se vyhnuli necekaným útokum ze strany obru nebo nestvur, a tento vchod opevnili. Pro jistotu držel buh Heimdall na vrcholku duhy ve dne v noci stráž. Heimdall byl buh svetla, válecník statné postavy, velký a dobre stavený krasavec. Zuby z ryzího zlata dodávaly jeho úsmevu zvláštní lesk. Mel protáhlý, silný mec, který zvlášt pro neho vyrobili trpaslicí kovári, dlouhé kopí a kouzelný roh, jehož zvuk byl silnejší než boure a rozléhal se po celém svete. Mohl tak v prípade útoku varovat ostatní bohy, kterí meli nepríjemný zvyk klidne se procházet po svete. Loki znal Heimdalla dobre a casto ho navštevoval, protože zosnoval plány na znicení Asgardu. Heimdalla nenávidel a považoval ho za svého úhlavního protivníka. Loki nemohl celit tak chrabrému bojovníkovi prímo, proto mu provádel pekné kousky a delal si z neho legraci, když k tomu byla nejaká príležitost. Snažil se ho také odlákat od Bifrostu. Casto s Heimdallem hovoril. Vystupoval jako jeho prítel, ale neustále zduraznoval, že takový bojovník jako on tráví cas cekáním pred obycejnou branou. Zrádne mu opakoval: "Zatímco trávíš celé dny na stráži, záda zmácená prudkým deštem, ostatní se baví, chodí na lov, zpívají a pijí." Loki se snažil postavit Heimdalla proti jeho prátelum. Buh, vedom si svého duležitého úkolu, se nenechal ovlivnit. Byl tím unaven a nekdy doterného Lokiho vyhodil. Ten se však za nekolik dní vrátil zpátky. Naštestí Asgard strážil také barevný kohout. Casem se Heimdall a kohout stali práteli. Drželi spolu, protože jejich nejvetším neprítelem byla nuda. Duhu strežili dobre a neprodyšne uzavrená obrovská okovaná brána odrazovala každého vstupovat do Asgardu bez povolení. Heimdall zrídka opouštel své místo. Nicméne Loki byl neustále ve strehu, aby mu provedl nejaký kousek. Ukradl zlatý náhrdelník bohyne Frey a pak se prevtelil v mohutného bílého tulene a odešel uschovat svuj poklad ke vzdálenému západnímu útesu na morský breh. Témer se mu to podarilo, ale Loki zapomnel na Heimdalla. Z výšin duhy sledoval zemi i oceán. Jeho pronikavému pohledu nic neuniklo a všiml si i pletich neduveryhodného Lokiho. Heimdall ani na chvíli nezaváhal. Nasedl na svého neúnavného kone s dlouhou trpytivou hrívou a jedním skokem preskocil reku. Tam se také premenil v tulene a pustil se do tmavého ledového more na konci sveta. Loki se potápel do nejhlubších víru, aby zmátl svého protivníka, ale Heimdall vždy jeho stopu objevil. Na konci této honicky se oba tuleni stretli u útesu ošlehávaných vlnami. Heimdall Lokiho ztrestal. Loki zbedovane uprchl a hned vymýšlel odplatu. Buh sebral náhrdelník a vrátil se k pobreží, kde se znovu premenil ve zdatného bojovníka. Rychlostí blesku vyjel na svém koni na duhu a dostal se do Asgardu. Tam mu všichnibohové dekovali a chteli usporádat velkou slavnost, ale Heimdall, vždy vážný a dbalý svého poslání, se nezdržel dlouho. Jen vrátil náhrdelník krásné Frey, která ho zato políbila, a pak odešel zpet na stráž v ocekávaní záverecného útoku.

Slepý buh - Balder, jeden z Odinových synu, byl oblíben pro svou laskavost a galantnost. Šlechetný a dobrý buh žil pokojne v Asgardu a jednou se mu v noci za neklidného spánku zdálo, že je jeho život ohrožen. Hned ráno o tom rekl ostatním bohum a své matce Frigg. Matka vzalasen vážne. Chtela predejít neštestí, které by se jejímu synovi mohlo stát, a zaprísahala proto všechny prírodní síly, aby nikdy neukládaly o Balderuv život. Duch ohne, duch vody i vetru se k tomu hned zavázali. Frigg totéž ucinila s látkami, kameny a kovy, aby se vyhnula jakémukoli nebezpecí. Od zvírat získala príslib, že Balderovi nikdy nic špatného neudelají. Navíc z opatrnosti pohovorila s rostlinami, s každou zvlášt. Všechny souhlasily. Balder se stal nezranitelný. Tohoto výjimecného štestí však buh nikdy v boji nevyužíval. Ostatní bohové s ním casto hráli hru. Házeli na nej nejruznejší strely a smáli se, když všechny po jeho tele sklouzly bez škrábnutí. Zlovolný Loki Balderovi tuto výhodu závidel, a tak se rozhodl najít jeho slabé místo. S tímto úmyslem se prevlékl za starenu a tajne navštívil Friggu. Predstíral, že je udiven Balderovou nezranitelností, a bohyne mu vlídne vysvetlila, proc tomu tak je. "Všechny bytosti slíbily, že ho nikdy nezraní!" "Všechny?" zeptal se durazne Loki. "Ano . . ." odpovedela Frigg, ale po krátkém zaváhání dodala, že možná zapomnela požádat malý trs jmelí na jednom strome na západ od Valhaly. Loki hned pochopil, co z takového opomenutí muže získat. Odjel do Valhaly, našel trs jmelí, utrhl ho a tajne privezl. Loki byl príliš zbabelý, aby se sám postavil proti Balderovi. Radeji vymyslel hanebný plán. Jemným hláskem zavolal na slepého mírumilovného boha Holdera, jednoho z Balderových bratru, a zeptal se ho: "Proc si také nehraješ a nevrháš strely na Baldera?" "Nehraji si s ostatními, protože jsem slepý!" odpovedel mu s úsmevem buh. "Jestli chceš, povedu tvou ruku." Holder casto slýchával, jak se bozi pri házení strel smejí, a tak duverive souhlasil, netuše lécku, jakou mu zlovestný Loki nastražil. Loki si zatím vyrobil z vetvicky jmelí zbran, namíril slepcovu ruku na jeho bratra a vystrelil. Balder zasažen špickou jmelí hned upadl. Bohové se sebehli se slzami v ocích, ale bylo už príliš pozde. Za nekolik dní chtela neštastná Frigg o všem promluvit s bohyní pekel Hel. Tohoto nebezpecného úkolu se ujal její další syn Hermod. Chtel se pokusit zachránit svého bratra. Vsedl na Odinova kone Sleipnira a ohromným skokem bez váhání prekonal mríže do pekla. Strážkyne techto míst, strašlivá Hel s tvárí napolovic bílou a napolovic cernou, ho prijala chladne. Presto byla bohyne vyprávením mladého muže dojatá. Rozhodla se dát Balderovi šanci. Povolí mu vrátit se zpátky do Asgardu pouze v prípade, že budou všichni bohové i lidé požadovat jeho návrat. Ale všichni, bez výjimky! Bohové se rozebehli do sveta a bez potíží souhlas získali. Rozjásaný Hermod už byl znovu na ceste do pekel, ale potkal neznámou carodejnici. Odmítla mu dát svuj souhlas. Byl to totiž sám Loki! Vzal na sebe tuto podobu, aby bohy lépe oklamal. Hel byla kvuli jedinému odmítnutí neoblomná a Balder se stal znovu veznem. Bohové se pozdeji o podvodu dozvedeli a Lokimu se pomstili. Spoutali ho v jeskyni prolezlé hady. Loki byl tak potrestán za své špatnosti, ale znovu premýšlel o odvete. Až k tomu bude príležitost, uprchne a s pomocí nestvur a obru znicí svet bohu.

Soumrak bohu - Po Balderove smrti naznacovala mnohá znepokojující znamení, že je svet v nebezpecí. V ohnových sloupcích zacaly padat na zem dve hvezdy. Zeme dunela,. trásla se, neustále praskala pod silnými otresy, že se témer vyvrátil sám Yggdrasil. Celé dny i noci vyli pod zemí pekelní psi, bylo to slyšet až v Asgardu. Všechno spelo k zániku. Jednou vecer se zdvihl silný vítr, bourlive dul, porážel stromy, rozbíjel domy a tríštil lode o útesy. Dva velké vlcí mraky sežraly slunce i mesíc. Bylo to znamení konce sveta. Kohout Goldenkamme vyhlásil poplach a Heimdall z plných plic troubil na svuj roh. Tolik obávané poslední stretnutí bylo nevyhnutelné. Bohové se v tichosti shromáždili. Nikomu z nich nechybela odvaha. Jejich armáda se rozmístila kolem Asgardu a byla rozhodnuta bránit se do poslední chvíle. Protivníkovy sily se formovaly do podivného seskupení. Loki a Fenrir, zbaveni svých pout, vedli útok. Kolem nich se jako more valila ohromná neprátelská síla, všichni obri sveta. Lode dokonce prevážely obry ohne, kterým velel Surtur. Když se všichni shromáždili, Odin se v doprovodu valkýr jako první vrhl za úžasného bubnování a troubení do útoku na neprítele. Avšak Fenrir na Odina cíhal už príliš dlouho, spolkl ho svou pekelnou tlamou. Jeden z bohových synu Vidar vzápetí svého otce pomstil a Fenrira vyrídil z boje. Rozpoutal se strašlivý boj. Thor konecne zabil hlubinného hada, brzy však sám podlehl jeho otrávenému dechu. Tyr ješte pred svou smrtí znicil pekelného psa. Obri pod vedením Lokiho vylezli po cástecne proborené duze a vrhli se na Heimdalla. Heimdall jich nekolik zabil, premohl svého dávného neprítele Lokiho, ale sám podlehl svým zranením. Surtur a obri ohne se vrítili do Asgardu a všude založili požár. Království bohu zmizelo. Bojovníku bylo stále méne a boj postupne slábl. Žádný z obou táboru se nestal vítezem. Pobili se všichni navzájem. V tomto svete bez slunce a mesíce byli lidé vtaženi do nepokoju, umírali v dusledku povodní, zimou a zemetresením. Toto byl Ragnarok -konec prvního sveta. Pod ochranou kury stromu Yggdrasilu však prežil jeden muž a jedna žena. Možná vznikne nový svet . . .

Znovuzrození - Po katastrofe Ragnarok se slunce zatemnilo popelavou cerní a tlustými kotouci dýmu. Vypadalo to, že z nebe bez mesíce a ze zeme zatopené tmavými vodami oceánu zmizel veškerý život. Lidi, bohy, nestvury, proste všechny pohltily temnoty. Byl konec sveta. Presto se po jedné dlouhé noci náhle objevilo nové slunce a nový mesíc. Dým se rozplynul a požáry uhasly, voda z povodní se pomalu vrátila do svých toku a z oceánu zacaly vystupovat hory. Nebe bylo jasnejší a cistší než pred katastrofou a jednoho rána se na nem objevil orel. Nezmizel tedy veškerý život. Vetšina bohu, obru a nestvur zahynula ale nekolika bohum se podarilo vrátit se na zem. Odin a Thor už nebyli na tomto svete, ale nekterí z jejich synu se probudili k životu. Balderovi se jako prvnímu podarilo uprchnout z pekla, kde už dlouho nespravedlive prodléval kvuli Lokimu. Ujal se tedy usporádání nového sveta. Chtel, abybyl harmonický a hlavne méne násilný než ten první. Jeho slepý bratr Holder se k nemu brzy pripojil, protože byl symbolem cistoty a nevinnosti. Bratrum v tomto tvorivém úkolu pomáhal Forsete, buh spravedlnosti, který chtel, aby právo od té doby vítezilo nad silou a násilím. Spolecne s nimi se vrátili také tri Odinovi synové - Vali, Vidar, jemuž se dostalo této prízne za odvahu proti Fenrirovi, a Hermod, jenž se odvážil s nasazením svého života dostat se do pekla a pokusit se osvobodit Baldera. Odinovi synové a Forsete za pomocí dvou Thorových synu Magnia a Modiho vytvorili Radu bohu. Pokoušeli se rozluštit vyryté Odinovo písmo a našli neporušené Zlaté tabulky, které bohové vlastnili ješte pred velkou katastrofou. Všichni chteli svet rídit moudre. Zeme byla tehdy ješte neobydlená. Naštestí bohové objevili muže a ženu, kterí všeobecnou katastrofu prežili. Kura obrovského jasanu Yggdrasilu je zázracne uchránila pred požárem a potopou. Bohové tuto dvojici osvobodili. Oba znovu získali svou životní sílu a zalidnili svet mnoha detmi. Postupne se objevila zvírata a hustá a mekká tráva se znovu zazelenala. Pole dávala bohaté sklizne, ve vodopádech tekla krištálová voda, v níž se hemžily ryby. Obrovští lososi a pstruzi se v houfech proháneli v rekách a sloužili jako bohatá potrava pro lidi, kterí byli mnohem mírumilovnejší než jejich predchudci. Pod bdelým zrakem Rady bohu svet znovu dostával rád. Do nekolika hlubokých lesu se vrátili trpaslíci a skupinky skrítku opet tancily za svitu mesíce. Všechny nestvury v podstate zmizely, nekolik obru bylo vyhnáno do vzdálených kraju ohne a jinovatky. Nekterí Vikingové však stále vypráveli, že spatrili na širém mori na dne oceánu mezi Norskem a Skotskem obrovského hada, jak polyká svou korist. Možná, že se jim to jenom zdálo...

Bohové noci - Tu noc mladý Bjorn nespal. Byl svátek svetla. Na oslavu této události všichni hojne pili, jedli a dlouho do noci tancovali. Rodice i prátelé ted spali hlubokým spánkem. Bjorn však nemohl usnout. Už od vecera myslel na neznámou, která se noc predtím objevila v lese. Usmála se na nej a pak beze stopy zmizela. Chtel vedet, kdo to je, a tak tajne otevrel dvere a potichu zmizel. Otec ho varoval, že mladý muž nemá nikdy za mesícní noci behat po lese sám. Vystavuje se tak tem nejhorším nebezpecím. Nicméne zvedavost zvítezila nad moudrostí a mladík se pohroužil do temného houští. Cím hloubeji se noril do lesa, tím víc se trásl. Bezpochyby nocní zimou, ale možná i strachem. Najednou jím trhnul podezrelý zvuk lámajících se vetví. Nekdo se blíží! Bjorn se pritiskl ke kmeni stromu a nehnute tajil dech. Hluk se zvetšoval a Bjorn spatril ostré svetlo, které se pohybovalo v houští. Bez výstrahy se svetelná masa vrhla k nemu. Byl to zlatý divocák, božský divocák! Zvíre o nej zavadilo, na chvilku se zastavilo a pak se bez povšimnutí vzdálilo. Byl to divocák Freyr, buh plodnosti. Objevuje se jen zrídkakdy a je to dobré znamení. Sotva se Bjorn z té hruzy vzpamatoval, vydal se znovu na cestu. Les kolem nej byl nekonecný, tichý, ale neklidný. Lehká mlha zakrývala obrysy a menila tvary, takže Bjorn nakonec zabloudil. Dostal se do neznámého, hustého a sevreného místa. Nevedel, kde je, ale jakési vnitrní volání ho nezadržitelne pritahovalo ke vzdáleným krajum, kde vychází slunce. Chvílemi jako by slyšel zpev a nejaké hlasy. Dostal se k divoce porostlé mýtine, osvícené mesícním svetlem. Tam zustal ohromene stát. Pred jeho zraky se odehrával podivný rej skrítku. Za jemného šustení se mladíci i mladé dívky otáceli závratnou rychlostí. Nohy nemeli na zemi, jen se lehce dotýkali trávy, aniž by ji pošlapali. Bjorn hned spatril neznámou dívku, kterou videl predcházející vecer. Pripadala mu ješte krásnejší než její okouzlující spolecnice. Vikingové casto mluvili o skrítcích, bozích kvetu a pruzracných potucku, ale zrídka je nekdo videl. Naštestí, protože skrítkové mohou cloveka odvléct do svého sveta. Navždy... Bjorn se k nim chtel pripojit, tancit s nimi a zpívat, ale váhal, protože ho otec varoval. "Kdo se dostane do kola skrítku, vystavuje se nebezpecí, že bude unešen na onen svet," tvrdil mu vážne v den jeho šestnáctých narozenin. Ale ta krásná dívka, která se na nej usmívala, byla tak cistá, tak lehká a žádoucí, že Bjorn nemohl uverit, že by byla nebezpecná. Když se ho jedná z tanecnic lehce dotkla a smála se, ješte trochu váhal.Ale pokušení bylo silnejší. Rázne se zvedl a vystoupil ze svého úkrytu. Dívka mu stiskla ruku a on stiskl její. Ve chvíli, kdy se jeho prsty uzavrely do její osvetlené ruky, ozvalo se kohoutí zakokrhání. Znamenalo konec noci. Skrítkové okamžite zmizeli. Bjorn byl zachránen, protože skrítkové, bohové noci, mizí s kohoutím zakokrháním. Bjorn zustal na mýtine sám a chvíli si myslel, že se mu to jenom zdálo. Avšak za ranního úsvitu se rosa jemne usadila na špicky trávy, která dosud nesla stopy po tancících skrítcích.

Koboldové - Jednoho studeného podzimního rána mladý Snorre, ješte zahrátý nocním spánkem a mírne ospalý, otevrel dvere svého statku. Mohutný a ostrý vítr ho rázne probral. Jinovatka krupala pod jeho kroky. Musel jít nabrat vodu do reky, potom jako každý den nasekat dríví a postarat se o kone. Mezitím jeho mladá sestra Asfrid zametla v dome, zapálila ohen a uvarila obed pro celou rodinu. Snorre vešel do stodoly s jedním~ vedrem cisté vody na každém rameni a prekvapene vykrikl: "Koboldové!" Neslyšeli ho vejít a pokojne se tocili kolem zvírat. Jeden z nich uklidnoval starého kone, druhý dával seno poníkovi, tretí zametal stáj a ctvrtý spravoval sud. Jakmile však Snorra spatrili, s výkriky prchali pryc. Koboldové byli malé postavy, silní a pracovití, a žili ve stodolách, stájích nebo sýpkách. Usídlovali se však jen v domech, jejichž obyvatelé si to zasloužili. Pracovali pouze v noci, takže je bylo težké spatrit. Snorre a Asfrid byli zvlášt pracovití. Zatímco jejich otec Viking Egil odjel pred mnoha mesíci nadlouhou výpravu, pomáhali matce živit své bratry a sestry a starat se o starou babicku. Bez pochyby proto meli štestí, že se koboldové usadili pod jejich strechou. Snorre byl zklamán, že koboldy jenom zahlédl, a vymyslel plán. Následující noci se potichu se svou sestrou probudili a potme se schovali do stáje za težký záves. Zatímco celý dum klidne spal, netrpelive ocekávali príchod svých prátel. Kolem pulnoci koboldové konecne prišli. V dobré nálade otírali spokojene vrnícímu poníkovi srst, rezali dríví,trídili jablka a opravovali náradí. Vtom Snorre a Asfrid vylezli se svého úkrytu a dekovali jim. Prekvapení koboldové se na ne usmáli, ale rychle se schovali, protože každý musí žít ve svém svete. To je zákon koboldu. Presto se urcite vrátí. Snorre a Asfrid si byli jisti.

Lesní trpaslíci - Na jare následujícího roku byli Snorre a Asfrid znepokojeni, protože jejich sestricka mela horecku. Bylo nutné ji vylécit. Vydali se do lesa sbírat lécivé rostliny. Chodili hodiny a hodiny, ale nic nenašli a už se chteli vrátit s neporízenou. Najednou uslyšeli mírný zvuk praskajících vetví a jejich pozornost upoutal hlas. Rychle se schovali do houští a spatrili trpaslíky. Tentokrát to nebyli koboldové, ani trpaslicí kovári, ale lesní trpaslíci. Byli hunatí, drsní, oblecení do zvírecích houní a kuží. Žili v prírode po celý rok, znali každickou rostlinu a vedeli, kde se skrývají všechna zvírata. Nejstarší z nich se oddelil od skupinky a zeptal se Snorra a Asfridy, co delají tak daleko od vesnice. Deti jim odpovedely. Trpaslíci se nad nimi slitovali. Vytratili se, za chvíli se objevili znovu a prinesli jim velkou kytici lécivých rostlin a blahodárných kvetu. Snorre a Asfrid lesním trpaslíkum podekovali a utíkali domu, co jim stacil dech. Díky temto rostlinám se jejich sestra uzdravila. Poté se každý rok na jare Snorre a Asfrid scházeli s lesními trpaslíky na vzdálené pasece, kterou znali jenom oni dva. Trpaslíci se stali jejich práteli.

(Gilles Ragache - Marcel Laverdet) Z francouzského originálu (Les Vikings, Mythes et légendes, Hachette, Paris 1990) preložila Jitka Mádrová. Vydalo nakladatelství GEMINI, spol. s r. o., Bratislava, 1993. Online verzi pripravil Managarm 1999.