Mýty a legendy: Vikingovia 3.

Dejiny a legendy Dobýváni oceánu Vikingové, puvodem z Dánska, Švédska a Norska, byli casto rozdeleni do zneprátelených táboru a postupne dobývali obrovská území zahrnující hlavne vetšinu britských ostrovu. Pak odvážne prekonali na velkých a krásných lodích severní cást Atlantského oceánu a v roce 825 osídlili vzdálený Island. Nekterí se v roce 985 usadili dokonce na pobreží Grónska a v roce 992 docasne na pobreží Severní Ameriky. Pet století pred Kryštofem Kolumbem! Na palube svých lodí s plochým dnem, které Vikingum umožnovaly dostat se na jakékoli pobreží nebo sjíždet reky, se obratne a s ohromující odvahou premistovali. V roce 911 dostali na evropském kontinente od francouzského krále celý kraj, jemuž dali jméno Normandie (zeme lidí ze severu). Jiní Vikingové založili mesta podél ruských rek a skupiny Vikingu se usadily až na Sicílii. Vikingskácivilizace dosáhla svého vrcholu v 7. až 11. století.

Znamenití námorníci Vikingští výbojní námorníci si bohy predstavovali jako drsné a násilné bytosti. Byli smelí, ale poverciví, proto se snažili získat si prízen mnoha morských bohu. Predevším Njorda, symbolu plodnosti a úrodnosti, starého mudrce, který dohlížel na pobreží, kam se chodilo na lov ryb. Zajištoval každodenní potravu pro rybáre. Žil v tajemném podmorském paláci se svou ženou Ran Uchvatitelkou a devíti dcerami. Vikingové rozeznávali devet druhu vln. Mysleli si, že každou z nich vyvolává jedna z devíti dcer, skandinávských sirén, které svádely námorníky, aby je dostaly na dno oceánu. Silné boure prisuzovali hlubinnému hadovi. Tento obrovský plaz byl tak dlouhý, že svým telem obepjal celou zemi, a žil skrytý na dne morí, které obklopovaly zemi. Tato božstva ztelesnovala bohatství i nebezpecí more a v prípade devíti dcer Ran Uchvatitelky také kouzla, kterými lákala (a dodnes láká!) muže. Nenašlo se žádné duležité posvátné místo nebo chrám, protože Vikingové velké náboženské stavby nestaveli.

Náboženství bez chrámu Krome pomerne podrobného popisu chrámu v Upssale ve Švédsku neexistují stopy po náboženské architekture Vikingu. Bylo odkryto pouze nekolik náhrobku, pokrytých kameny. Vikingové žili ve vynalézavých a puvabných, ale pomerne jednoduchých staveních. Nemeli zrejme potrebu stavet mohutné stavby, aby zde pestovali své náboženství nebo prinášeli obeti. Nejcasteji sloužily jako orientacní bod nebo místo spolecných shromáždení velké stromy, hlavne jasany. Svátky, shromáždení a pravdepodobne i obetování se provádely u obrovských stromu. Ohromný jasan Yggdrasil byl tehdy považován za stred sveta. Možná, že u stromu byly postaveny jednoduché chrámy, ale nic srovnatelného se stavbami Egyptanu nebo Reku. Cástecne se to vysvetluje tím, že Vikingové žili sprízneni s prírodou. Nemeli ani kneží, ani žádné jiné náboženské osobnosti, dokonce nemeli ani krále. Starší lidé, šéfové rodin nebo zdatní válecníci meli pred ostatními Vikingy morální autoritu (a možná i náboženskou), ale nenajdeme u nich papeže nebo osoby podobné mocným egyptským faraónum. V rodinách byly pouze sošky, k nimž se lidé obraceli se skromnými modlitbami. Každý se modlil po svém, bez presného návodu. Vikingové žili rodinným náboženstvím, podléhajícím duležitým odlišnostem mezi jednotlivými náboženstvími. Behem svých cest se postupne dostávali do kontaktu s jinými náboženstvími, která uctívala jednoho ci více bohu. V roce 966 se dal Harald Modrý zub pokrtít a poté prešli postupne všichni Vikingové pod vlivem katolických misionáru na krestanství.

Souperící bohové Z pohledu lidí se bohové vzájemne velmi odlišovali a casto se mezi sebou hádali. Tvorili dve velké rodiny a množství klanu. Vetšina Vikingu zná hlavního boha Odina. Nevládl však ostatním bohum. Jeho nejvetším protivníkem byl Thor, v prubehu nekolika staletí stále více oblíben hlavne mezi námorníky a vesnicany, kterí ho vzývali radeji než Odina. I pres své postavení, které oba zaujímali, neexistuje presné usporádání hodností mezi bohy. Jako v mnoha náboženstvích uctívajících více bohu hrály duležitou úlohu bohyne. Ty nemohly vykonávat nižší funkce. Podle velkého množství sošek zasvecených bohyni Freye si mužeme myslet, že patrila k nejuctívanejším. Je však možné se bát boha a prisuzovat mu velký význam (napríklad buh bourí) a nemít vždy jeho sošku u sebe. Vikingum vubec nevadilo uctívat více bohu. Už neverili v jediného boha jako stvoritele sveta, naopak si radeji predstavovali množství souperících bohu, nekdy dokonce i zneprátelených, jak obývají prameny, nebesa nebo oceány.

Pred bohy byli obri Podle Vikingu a mnoha dalších národu se bohové neobjevili na Zemi jako první. Predcházeli jim neotesaní obri a nejruznejší nestvury. Podle Vikingu obri nezmizeli tím, že byli poraženi bohy, byli jen zahnáni do dalekých a nehostinných kraju. Osídlili "Zemi ledovcu", "Zemi ohne" a temný podzemní svet. Nebezpecní a prudcí obri byli nekdy velmi inteligentní. Napríklad ti, co postavili palác Asgard nebo Mimir, strážce pramene moudrosti. Vetšina obru však byla hrubá a neotesaná. Žili ve styku s pochybnými nestvurami, s nimiž uzavreli spojenectví. Soubežne se svetem lidí a bohu žili nejruznejší trpaslíci. Kovári bydleli jenom pod zemí, kde vyrábeli kouzelné zbrane a šperky. Znali tajemství výroby a nikdo ho nemohl od nich získat. Trpaslíci koboldové žili casto v domech štastných Vikingu. Pomáhali jim s nejtežšími pracemi, ale pracovali jenom v noci. Jedinou stopou po nich byla práce, kterou vykonali. Lidé je mohli spatrit jen zrídka. Trpaslíci byli prátelé lidí i bohu, ale nejcasteji se jim vyhýbali. Když se trpaslíkum škodilo, postavili se proti tomu. Prokletí Andvariho prstenu zavinilo špatné chování Lokiho. Vikingové se bojí skrítku, kterí jsou jiní než trpaslíci. Tyto mladé a hezké bytosti se objevují v noci za svitu mesíce a svádejí mladé lidi. Patrí do vzdušného sveta a tancí v kruhu na mýtinách. Jejich krása neodolatelne láká mladé lidi. Jsou mlhaví a nehmatatelní. Predstavují nocní síly a ztelesnují touhy mladých lidí. Dospelí, kterí nemají takovou predstavivost jako mladí, je vídávají zrídka. Pokud se nekdo dostane do kola skrítku, opustí svet lidí. Skrítkové se rozprchnou pri prvním kohoutím zakokrhání.

Smrtelní bohové Vikingové na rozdíl od jiných národu verili, že bohové jsou smrtelní a že jsou neustále ohrožováni. Jejich bohové stárli velmi pomalu, takže je netrápil cas. Trápilo je spíše podivné spojenectví obru a nestvur, jako byl vlk Fenrir nebo hlubinný had, kterí na ne cíhali. Meli také falešné prátele jako Lokiho, který žil po jejich boku, ale tajne pripravoval útok na Asgard. Vikingové si mysleli, že dva obrovští vlci každodenne pronásledují slunce a mesíc. Jestli jednoho dne tyto dve hvezdy dostihnou a spolknou, bude to znamenat konec sveta. Vikingové verili, že na svete jsou zranitelní nejen lidé, ale i bohové. V legendách je konec sveta vylícen jako nekolik prírodních katastrof: zemetresení, boure, prudké nicivé vlny... Hlavne byl však zpusoben útokem na království bohu. Všichni neprátelé se sjednotili v mohutnou armádu a šli do útoku na Asgard, kde se bohové statecne bránili. Této teorii poslední bitvy se ve Skandinávii ríká "Ragnarok" a v Nemecku "soumrak bohu". Poté tuto teorii prejali Germáni a v 19. století nemecký hudební skladatel Richard Wagner, který dobrodružství Sigurda-Siegfrieda upravil podle tehdejšího vkusu. Svet Vikingu byl tedy predurcen k tomu, aby zmizel v posledním boji, v nemž každý musel prokázat nejvyšší kvalitu bojovníka - odvahu. Pesimistický konec sveta si zasluhoval nápravu. 0 obnove sveta po všeobecné katastrofe se zminují islandské texty. Nekterí méne duležití bohové se vrátili na zem a dali svetu nový rád. Pod kurou Yggdrasilu se zázrakem zachránil muž a žena a ti znovu zalidnili uklidnenou planetu, zbavenou starých démonu. Lidé i bohové se budou opírat o Zlaté tabulky, které patrily Odinovi. Nic podrobnejšího se o nich neví. Byly to texty vyryté do kamene, podobné tabulkám Mojžíšových zákonu. Neexistuje však žádný jejich presný popis. Nekterí historikové chteli v tomto nekonecném príbehu videt krestanský vliv. Starý pohanský svet zmizel a byl nahrazen novým, lépe usporádaným. Je treba si uvedomit, že po násilném stretnutí nová víra nahradila staré. Stejným zpusobem je Loki považován za krestanský symbol, neco jako dábel, stvorení, které Vikingové neznali, symbol lži, dvojakosti a nekdy krutosti.

Vikingové, Germáni a Keltové Od roku 1000 vikingská mytologie postupne vymizela, stejne tak jako vetšina pohanských náboženství v severní Evrope. Nekteré germánské povery (valkýry, trpaslíci, draci...) mají své koreny u Vikingu. Mnoho stredovekých germánských legend se jimi inspirovalo. Nekteré postavy mají zmeneno pouze jméno, ze Sigurda se stal Siegfried. Vypravování se ruzní, ale zápletka zustává stejná. Príbeh, "Prokleté zlato z Rýna" se zrodil prímo z príbehu o Sigurdovi a prokletém Andvariho prstenu. Nekteré príbehy jsou dokonce shodné u Vikingu i Keltu. Napríklad legenda o meci zabodnutém ve skále (nebo ve stromu), kterou je možné najít v príbezích "rytíru u kulatého stolu", nebo legenda o kouzelném kladivu, které bylo zbraní Thora a galského boha Taranise. Tyto tri mytologie jsou pravdepodobne vzájemne ovlivnené. Za nejstarší z nich se považuje mytologie keltská.

Tajemné písmo: runy Vikingové psali málo. Ti, co toto umení znali, nemeli bežné písmo, ale rovné a témer prímé, protože melo být spíše vyryto než napsáno perem ci štetcem jako písmo cínské. Vikingové ryli své texty na kamenné památníky nebo na nejruznejší predmety ze dreva, kostí nebo kovu. Temto zvláštním znakum se ríkalo runy. Dnes mužeme runové písmo rozluštit, protože známe smysl každého znaku, ale odborníci si texty nekdy vysvetlují ruzne. Množství runových kamenu se nachází ve Skandinávii. Jsou zdobené ruznými propletenými,krivocarými dekorativními motivy, casto pomalované živými barvami. K lepšímu poznání vikingské civilizace poslouží také písemné památky sousedních národu. Zajímavá svedectví zanechali katolictí misionári, francouzští nebo anglictí králové ci arabští obchodníci. Nejpresnejší texty ke studiu mytologie jsou islandské básne shromáždené ve stredoveku pod názvem Edda. Existují také tzv. polovicní legendy, ságy. Popisují dobrodružství islandských námorníku. Texty svou formou pripomínají epopej, psanou ve verších nebo v próze nejcasteji po skoncení vikingských výboju. Nejznámejší rukopis sepsal v roce 1220 Snorri Sturluson. Badatelé mají k dispozici také hojné archeologické nálezy. Ve velkém množství se našly potreby pro domácnost, zbrane, náradí, a dokonce i lode a vozíky ve vynikajícím stavu. K lepšímu poznání mytologie mohou sloužit také cetné sošky nebo amulety, které Vikingové nosili. Velmi rozšírené bylo nosit zmenšeninu Thorova kladiva na prsou.

Normandie a Vikingové Vikingové, kterí prišli predevším z Dánska a Norska, od 9. století útocili na francouzské pobreží. V roce 845 se osmelili natolik, že obléhali Paríž. Pak se hromadne usazovali po obou stranách Seiny, od mesta Dieppe až ke Granville. Podle smlouvy ze Saint-Clair-sur-Epte uznal francouzský král Karel Simplex v roce 911 Rollona za prvního vévodu Normandie. V tomto kraji vzniklo mocné vévodství, odkud se Vilém Dobyvatel úspešne vydal v roce 1066 dobývat Anglii. V soucasné dobe nese Honfleur, Elbeuf, Barfleur, Houlbec, la Hague a mnoho dalších míst stejná jména, která jim dali už Vikingové.

Kalendáre a svátky svetla Ješte v soucasné dobe se ve Velké Británii používají kalendáre, znacne ovlivnené vikingskou mytologií. Úterý se anglicky rekne Tuesday (Tyruv den), streda Wednesday (Wodenuv den, tj. Odinuv), ctvrtek Thursday (Thoruv den) a pátek Friday (den bohyne Frey). Tento fakt se vysvetluje tím, že se v 9. a 10. století usadilo na britských ostrovech množství Vikingu. Nemecky se ctvrtek rekne Donnerstag (Donaruv den, tj. Thoruv). Všechny národy severníEvropy, kde jsou dlouhé a težké zimy, mají svátky spojené s rocním obdobím zvláštní význam. U Vikingu se za každého slunovratu konají velké slavnosti. Krestanská církev tohoto faktu vhodne využila a své oslavy nacasovala do témer shodného období. Tak se ze svátku zimního slunovratu staly vánoce a ze svátku letního slunovratu svátek sv. Jana. Stopy po starých svátcích svetla mužeme videt v tom, že se o sv. Janu zažehávají ohne.

Runy - starogermánské znaky Vikingové a první Germáni používali runy, písmo vyrývané nejcasteji do kamene nebo do dreva. Podle mytologie ho vymyslel Odin, nejchytrejší ze všech bohu, který se vyjadroval jenom ve verších. Runy se objevily pred rokem 1000, jejich puvod je dosud nejasný a vedou se o nem neustálé diskuse. Písmo je casto považováno za tajné, obvykle se skládá z prímocarých prvku, což umožnovalo snadné rytí. Netvorí však presnou abecedu. Prvních šest písmen celku se nazývá "futhark" což v širším slova smyslu znamená zpusob psaní. První "futhark" obsahuje 24 znaku, druhý jenom 16. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl nekterých textu nám však nicméne zustává zatajen.

(Gilles Ragache - Marcel Laverdet) Z francouzského originálu (Les Vikings, Mythes et légendes, Hachette, Paris 1990) preložila Jitka Mádrová. Vydalo nakladatelství GEMINI, spol. s r. o., Bratislava, 1993. Online verzi pripravil Managarm 1999.